Květen 2008- Zastupitelstvo Kraje. Projev Haliny Doležalové
Naše sdružení vzniklo před víc jak půl rokem.
Z původních 8 zakládajících členů jich máme k 60.
Větší část členů je profesí lékař, nebo sestra.
Také já jsem zdravotní sestra, s dvacetiletou praxí u lůžka nemocného.
Z vlastní zkušenosti vím, že v nemocnici je personál primárně nastaven na uzdravování a léčení za každou cenu. Ale tento postup není dobrý pro nevyléčitelně nemocného.
Obor paliativní péče a medicíny je poměrně nový. Ve světě rozvíjený od 60 tých let, u nás od let 90.
Když jsem já studovala střední školu, nikdo mě neučil, jak se k umírajícímu chovat, učili nás maximálně, dát k němu plentu a jak se omývá mrtvé tělo, a jak sepsat věci po zemřelém a předat je pozůstalým.
Jak zoufale nedostatečné a mylné byly moje vědomosti mi ukazovala každodenní praxe u lůžka.
Nejsem sama, kdo tuto nedostatečnost vnímal. Obor paliativní péče a hospicové hnutí vzniklo právě z tohoto vnímání.
Proto mě tento obor tak zaujal, protože konečně problematiku umírajících řeší komplexně a celostně.
A cítím díl osobní zodpovědnosti, že jsem jako zdravotník pro umírající v našem regionu nezačala dělat něco dřív. A že obor paliativní péče není v našem regionu dostatečně rozvinutý.
Umírání je velmi důležitý čas v našem životě. To je možná největší smysl hospicového hnutí- uvědomění si důležitosti času v umírání, když nemohu uzdravit tělo, mohu ještě pomoci uzdravit třeba vztahy, tak jak se mi to nepodařilo třeba za celý život
Není to jediný smysl:
Dovolím si srovnání:
Aby čas příchodu na náš svět byl co nejméně bolestivý a co nejvíce radostný se stará tým specialistů- porodníků.
Zrovna takový standard vyžaduje i náš odchod z tohoto světa. I umrtí může být nebolestivé, klidné a smířené.
Ta cesta není lehká, ale není nemožná.
PORODNICE a HOSPIC NENÍ VE VYSPĚLÉ SPOLEČNOSTI NADSTANDARD !