.JPG?s3=1)
Pracovní stáž členů o.s. Hospic pro Liberecký kraj v zahraničí
St. Gallen Švýcarsko 13.4-17.4.2009 – seznámení se systémem poskytování paliativní hospicové péče v regionu St.Gallen díky sponzorskému daru Kooperace Liberec- St. Gallen
14.4. 2009 návštěva paliativní jednotky v nemocnici- MUDr. Daniel Boche a sestra Mona Mettler.
Lékař převzal model z Anglie, kde paliativní péči studoval.
Zavedl v nemocnici základní paliativní tým - 1 sestra 1 lékař.
V nemocnicích St. Gallen hospitalizují 30000 pacientů za rok z toho jich průměrně 800 zemře v nemocnici. V kantonu jsou celkem tři nemocnice - Zentrumsspital, Spital Roschach, Spital Flawil.
V nemocnici používají model paliativní péče Liverpool care Pathway (Liverpoolský ošetřovatelský komplex), který definuje logaritmy ošetřovatelské a lékařské péče o terminálně nemocného na kterémkoliv oddělení. Aby mohl být pacient zařazen do LCP ( přejít k paliativní péči), musí splňovat určitá stanovená kriteria. V kantonální nemocnici si tato kriteria vydefinovali tak, aby jejich umírajícím skutečně vyhovovala, počet kriterií rozšířili.
Paliativní jednotka má 11 lůžek a na tato lůžka existuje čekací listina. To znamená, že jsou neustále plná. Je zde dostatek ošetřovatelského a pomocného personálu.
Terminálně nemocným je poskytována komplexní paliativní péče, průměrná ošetřovací doba činí v průměru 12 dní. Každý den probíhá vizita u lůžka. Nejdříve však lékař, sestra a další členové týmu stanovují postup péče. Ke svému stavu a další péči se vždy vyjadřuje pacient, pokud je toho schopen, popřípadě jeho příbuzní. Celý tým je vyškolený ve vedení rozhovoru a ve sdělování závažných informací nemocnému či jeho rodině.
Jednou týdně ještě probíhá tzv. kulatý stůl - setkání lékaře, pacienta, rodiny, sester, duchovního, psychologa. Dle přání pacienta (pokud není schopen, tak jeho rodiny) je navržen další postup péče. Vždy s písemným zápisem této schůzky.
Každou středu a neděli probíhá pravidelně tzv. kafe time, což je setkání s dobrovolníky, rodinou a pacienty ve společenské místnosti paliativní jednotky. Toto setkání probíhá v příjemné domácí atmosféře, příbuzní mohou využít zázemí kuchyňky a připravit svému nemocnému na co má chuť, společně mohou i něco upéci…. Na jednotce to občas voní jako v pekárně a přidají se další pacienti se svými blízkými.
Rodina má možnost a zázemí k pobytu se svým nemocným. Jednolůžkové pokoje jsou vybaveny lůžkem pro rodinného příslušníka. Prakticky neustále toho někdo využívá.
Na jednotce mají své rituály, kterými vyjadřují úctu a respekt k zemřelým.To je velmi důležité. Tělo zemřelého zůstává na pokoji 12 hodin a příbuzní se podílejí na poslední péči, kterou je potřeba poskytnout. Později se dostaví celá rodina k rozloučení. Zvykem bývá rozloučení v novinách s poděkováním pro všechny pečující, včetně poděkování paliativního týmu.
Z paliativní jednotky také pacient odchází domů, do domova důchodců, do jiného zařízení, vždy s komplexně nastavenou léčbou a po zajištění následné péče – ať už terénní služby či organizace dobrovolníků. K dispozici má on a jeho rodina nadále ambulanci paliativní péče, kde je zastoupen celý paliativní tým – lékař, sestra, psycholog, sociální pracovnice, duchovní. V kompetenci této ambulance je potom péče o pozůstalé. Péči o pozůstalé je věnován velký prostor, pozůstalí tu mají možnost se pravidelně scházet a je jim poskytována podpůrná psychologická a duchovní pomoc.
15.4. 2009
Návštěva vzdělávacího centra pro paliativní péči St. Gallen, což je vzdělání pro sestry i lékaře. Tato škola funguje pro zdravotníky z celého Švýcarska. Pro domácí lékaře je pořádáno každý rok 40 hodin výuky- a víkendová výuka- 2 kurzy do roka( lékaři si toto platí sami cca 600 franků)
Každý, sestry a další personál musí projít výukou.
Kurs trvá 3-5 dnů pro pomocný personál
40 denní kurs je pro kvalifikovaný personál.
Odborná nástavba pro vedoucí péče trvá rok.
Dobrovolníci absolvují kurs také.
Každý pečovatelský dům musí mít proškolený personál v paliativní péči.
Nejbližší hospic v Curychu zaměstnává multidisciplinární tým. Hospic má návaznost na paliativní síť( nemocnice, pečovatelské domy, domácí péče v regionu)
V roce 2008 byl schválen federální zákon, že v každém kantonu musí být hospic a že každému potřebnému musí být poskytnuta paliativní péče
26 kantonů, obce a regiony, se přihlásily do programu paliativní péče.
Thurgau je kanton sousedící s kantonem St. Gallenem. Má 241 000 obyvatel a jeho rozloha je 991 km2. Leží zde 4 města s více než 10 000 obyvateli.
Jde o zemědělský kraj s řídce rozmístěnými usedlostmi. Nebyla tu poskytována systémová paliativní péče tak jako v sousedním kantonu St. Gallen.
Proto zde vznikla občanská aktivita. Dobrovolníci začali s jedním geriatrickým lůžkem na geriatrickém oddělení. Zahájili dobrovolnou činnost – doprovázení pacientů v terminálním stavu v domácím prostředí. Jejich činnost navazuje na standardní terénní péči, která funguje v celém Švýcarsku.
Začínali s 35 tisíci franků od sponzora v roce 2003. Svoji činnost zahájili seznamováním veřejnosti s potřebou paliativní péče a s potřebami umírajících.
Zainteresovali politiky a získali další peníze z veřejných a církevních zdrojů na další činnost.
Zaměřili se na osvětu a šíření informací a v roce 2009 již uspořádali kongres pro 300 lidí. Sdružují a interesují známé osobnosti.
Dvakrát do roka vydávají brožuru o paliativní péči, vydávají články v místních novinách.
Vyhlásili soutěž pro obce, kde hodnotili, jak se starají o své umírající a tím oslovili všechny obce v regionu. Iniciovali vznik Fóra pro paliativní péči. Stále posilují vědomí obyvatel regionu o tomto druhu péče.
Hodně upřesňujících informací nám poskytla dobrovolnice paliativní péče paní Jarmila, Češka, žijící od narození ve Švýcarsku.
16.4.2009
Návštěva geriatrické kliniky u nemocnice St. Gallen
Geriatrická klinika má 88 lůžek, a jsou tu sdruženy pečovatelský dům, domov seniorů a geriatrická jednotka v jedno zařízení. Toto zařízení poskytuje svým obyvatelům i paliativní péči. Využívá přitom jednak svých pracovníků vzdělaných v uvedeném vzdělávacím centru a dále i služeb vyškoleného paliativního týmu nemocnice.
Nejvíce nás ohromil počet zaměstnanců na jednu směnu a počet lůžek na jednotce. O 22 pacientů v jednolůžkových až čtyřlůžkových pokojích se na ranní směně starají 4 sestry, 6 ošetřovatelů, ergoterapeut, rehabilitační pracovník a lékař. (nepočítám staniční sestru a vedoucího lékaře)
V přízemí se nachází velká terapeutická dílna, bazén a rehabilitační centrum s francouzským oknem do zahrady, ve které si klienti mohou trénovat chůzi po terénu( písek, štěrk, tráva, kulatina…)
Součástí kliniky je kaple pro ekumenické bohoslužby.
Standardem jsou na chodbách stolky s různými tekutinami- perlivá voda, neperlivá voda, čaje, minerálky a džusy.
Pod střechou mají prostornou restauraci a bufet s terasou sloužící personálu, pacientům a jejich rodinám. Tuto restauraci však může využít kdokoliv.
Na pokojích a na chodbách visí velké kalendáře s aktuálním a dobře čitelným datumem. Staří lidé s demencí se díky tomu rychleji zorientují v čase.
Zajímavý je také systém potrubní pošty, kterým se posílají odběry do laboratoře.
Celkově nás péče o staré a umírající lidi ve Švýcarsku velmi oslovila, a zároveň zavázala v hledání cesty, jak tuto péči přiblížit k našim pacientům. Jako hodně pozitivní skutečnost shledáváme, že občanské sdružení Hospic pro Liberecký kraj navrhuje ve své koncepci projektu stejný systém péče.
Halina Doležalová, Renata Říhová